Pouť ke sv. Šimonu a Judovi z Plzně do Dýšiny

Fotografie si můžete prohlédnout ZDE. V pondělí 28. října 2013, v den, kdy se nejen slaví výročí založení Československa, ale i patroni dýšinského kostela sv. Šimon a Juda, jsme už popáté vyrazili na pouť z Plzně do Dýšiny. Tentokrát nám počasí velice přálo, sluníčko svítilo jak o život a při srovnání s loňskem, kdy na zemi ležel už první sníh, se nám poutní den líbil ještě víc. Sešli jsme se tradičně na chrásteckém nádraží, odkud jsme se nechali Českými drahami přepravit na plzeňskou Doubravku. Začátek pouti byl ohlášen v deset hodin v kostele sv. Jiří. Zde se k nám k naší radosti připojili i další lidé z Plzně. Společně nám požehnal a vyslal na cestu salesián P. Antonín Nevola. Vyrazili jsme nejprve po uzounké silnici, pak po překrásných zakroucených pěšinkách klikatícími se mezi roklemi zavátými podzimním listím. Dole pod námi tekla Berounka. Po cestě jsme zpívali, modlili se růženec, v čele našeho průvodu jsme se střídali v nesení kříže, který ozdobila krásným věncem paní Bradáčová ve svou maminkou. Po jedenácté hodině jsme si opekli buřty (oheň tentokrát oproti loňsku opravdu hořel). Když jsme došli do Chrástu, zastavili jsme se k modlitbě na evangelické faře, kde nás místní farář Karel Šimr velmi pohostinně přijal. Do Dýšiny jsme dorazili přesně načas, abychom stihli poutní mši sv., kterou sloužil otec biskup. Milým překvapením pro nás byla i delegace z farnosti v Ostrově u Karlových Var v čele se svým farářem P. Markem Hricem.
Po mši sv. jsme se přesunuli na faru, kde jsme se zásobeni teplým čajem nebo kávou a nepřeberným výběrem buchet seznámili s Kristinou Kočárkovou, která k nám přijela na vozíčku. Lucka Vavrušková recitovala její básničky, Renata Klimešová je prokládala hraním na housle a za nimi visely Kristininy obrázky. Pak se ještě dlouho na faře povídalo a zpívalo.