Mládež farnosti v Jáchymově

Fotky si prohlédněte ZDE. V pátek 28. března obsadilo několik členů mládeže naší farnosti devítimístné auto a vyrazili jsme směr Jáchymov. Po dvou hodinách opatrné jízd jsme stáli před místní farou, kde jsme měli dohodnuté ubytování a zatopeno v kamínkách. Uvařit těstoviny, nakrájet zeleninu, nastrouhat sýr a zapéct těstoviny jsme pod Aniččiným vedením zvládli. Sníst jsme to zvládli i bez Aničky. Následují nešpory a hra Aktivity, při níž máte za úkol slovo – dejme tomu bezdrátový telefon – buď opsat slovy, nakreslit či zahrát pantomimou. Den druhý, sobota. Ráno po modlitbě a snídani vyrážíme na naučnou stezku, která obkružuje Jáchymov v místech, kde před několika desetiletími stávaly komunistické lágry, v nichž nevinně trpěly tisíce lidí, mnohdy i o svou křesťanskou víru. Dnes z nich už moc nezbylo, nebýt informačních tabulí, vůbec bychom nevěděli, že se nacházíme na místech poznamenaných neuvěřitelnou krutostí a neuvěřitelným utrpením.
Trochu bloudíme u skautského kříže vztyčeného na památku zavřených skautů, ale šťastně jsme se našli, takže jsme před koncem cesty stihli i polívku či smažený sýr v hospodě u Jáchymova. Skoro na minutu to bylo vypočítané, abychom přesně ve dvě hodiny stanuli před dolem Svornost, který je součástí Jáchymova. Vyfasovali jsme pravé hornické přilby a pravé hornické lampičky, nastoupili jsme do pravé hornické klece a sfárali do hloubky pět set metrů pod povrchem. Pan Pihera, který nás zde provázel, se s námi vydal na asi dvoukilometrovou cestu proraženými chodbami a co chvíli nám něco vysvětloval. Bylo to zajímavé a úchvatné, ale člověk se stejně cítí nejlíp, když už jsou ony masy horniny zas pod ním a ne nad ním.
Odpoledne se nás ujal pan Frankovič, který nás odvezl do zaniklé vsi Popov, kde by chtěl z trosek kapličky vybudovat poustevnu a kde na čedičovém skalním výběžku s nádherným výhledem vztyčil vysoký kříž.
Když jsme se vrátili, čekala nás mše sv. v převelikém a překrásném jáchymovském kostele, který jsme si pak samozřejmě zevrubně prohlédli. Obzvlášť Dominik jím byl uchvácen a každou chvíli vykřikl, proč prý tak úžasný kostel nemůže být v Dýšině. Zda se dobral odpovědi, netuším.
Večer byla večeře, v noci se spalo a ráno jsme vstávali v nekřesťanském čase 5:30, který byl o to nekřesťanštější, že byla zlá změna času, která nám odpočinek zkrátila navíc ještě o hodinu. Ale bylo to třeba, aby se stihle mše sv. v Druztové. Však to někdy dospíme.