Pašijová hra v Dýšině

Fotky si prohlédněte ZDE. Po vydařené premiéře nové adaptace Pašijové hry vycházející z barokních textů, kterou v rámci Noci kostelů na farské zahradě Evangelického sboru v Chrástu s chutí zahráli ochotníci z Dýšiny, Chrástu a okolí (započítaje do okolí i Plzeň:-), ožila v pátek 30. 5. 2014 Ježíšovým příběhem zahrada dýšinské fary. Do příjemného, byť chladnějšího, večera se lehce po osmé začali scházet první diváci, kteří postupně zaplnili téměř do posledního místa celé hlediště. Příběh lásky až do krajnosti, až na kříž, se odehrával pod širým nebem před diváky i mezi nimi, v podloubí fary, i v oknech mansardy. Tentokrát oproti předchozím ztvárněním v pašijovém týdnu byl příběh zakončen Nanebevstoupením Páně. Kdo si ovšem představujete, že jsme na kladce tahali Davida Klimeše nad střechu chrámu, mýlíte se. Pro odlehčené úsměvné okamžiky se ale v dramatickém příběhu Ježíšových posledních dní pozemského bytí, také našlo místo. Všichni herci hráli své postavy věrohodně a scénická hudba spolu s „živými kulisami“ a osvětlením pomáhala opravdu divadelní atmosféře. S ohledem na omezený počet herců využila režie možnost začlenit do inscenace i formu stínohry. Což v konečném výsledku nebyla pouhá znouzectnost, ale silný divadelní prostředek, jak vyjádřit též situace tajemné a neuchopitelné. Vždyť i naše vnímání těchto tajemství je, jak řekl jeden z aktérů, Karel Šimr, jakousi stínohrou, která k nám prosvítá přes plentu. Doufáme, že diváky, kteří na představení přišli převážně z řad „nefarníků“, představení oslovilo. O tom svědčí nadšený závěrečný potlesk, který zastavil až přísný pokyn režisérky: „Prší! Pojďme domů!“
Marcela Žandová
P.S: Všem moc děkuju a těším se na další společné tvoření.