Pěší pouť z Dýšiny na Svatou Horu

Fotky si prohlédněte ZDE. Mohlo by to vypadat jako podivný turistický výlet. Protože ujít 37 km první den (z Dýšiny do Hořovic) a 27 km druhý den (z Hořovic na Svatou Horu) není až tak úplně normální. Pokud však máte cíl (úmysl, proč cestu podnikáte), správné duchovní zapálení a skvělého duchovního průvodce, pak je to nádherná pouť. A tak tomu bylo i 4.-6.srpna, kdy se deset poutníků vydalo s otcem Pavlem na Svatou Horu. Nohy nás bolely, o to nic. Puchýře se nevyhnuly ani otci Pavlovi. Proto jsme také třetí den dali přednost tomu, abychom mohli zůstat na Svaté Hoře. Tedy jsme už neputovali na další poutní místo Maková hora a nesetkali se s tamním poustevníkem. Nakonec to myslím bylo dobře, že jsme mohli na Svaté Hoře zůstat. V úterý večer jsme si prošli areál, zúčastnili se mše svaté a poslední den (6.8.) jsme na Svaté Hoře strávili ještě celé dopoledne. Pomodlili jsme se ranní chvály, křížovou cestu a růženec. Velkým duchovním zážitkem však nebyl jen pobyt na Svaté Hoře, ale samotná pouť. Jak říkal otec Pavel, pouť je krásná tím, že se člověk modlí celou bytostí. A tak se modlily naše nohy, aby došly, modlila se naše ústa, když jsme pronášeli zdrávasy růžence, zpívali mariánské písně z kancionálu, předkládali Bohu prosby z kopií breviáře, modlily se naše oči, kdy už uvidí poslední etapu cesty. Boží oko nad námi bdělo, takže jsme nešli ani v parnu, ani v průtrži mračen. Skupinka poutníků jsme byli různorodá. Byli mezi námi zkušení poutníci, kteří zvládnou 40-50km do Čiklavy a zase zpět bez mrknutí oka, byli mezi námi etapoví poutníci, kteří si prošli alespoň část cesty, aby se mohli pouti zúčastnit. Byla s námi i Renata, která poutníkům zajišťovala každý den chutné jídlo a převoz batohů autem, takže nám na cestu stačilo brát jen jídlo, pití a pár drobností. Měli jsme možnost se seznámit s otcem Stefanem Wojdylou, který nám z pondělka na úterý poskytl přístřeší, občerstvení a požehnání na své faře v Praskolesích. A myslím, že bylo duchovním zážitkem absolvovat pouť ve společenství. Dalo by se ještě mnohé a mnohé napsat, ale pokud vás zajímá, jaké to je být na pouti, pohlídejte si příští termín, namažte si nohy mastí, zredukujte na minimum věci, které si vezmete na cestu, nezapomeňte si kancionál… a příště na viděnou.
David Klimeš