Indický bazar na faře aneb chvála recyklaci

V současné době, kdy obchody přetékají různým zbožím a jejich otevírací doba je téměř neomezená, je recyklace věcí všeho druhu vítanou alternativou. Nemyslíte? Mohli jsme se o tom přesvědčit 9.srpna 2014 na dýšinské faře. Celé akci předcházel téměř čtrnáctidenní maraton vybírání a třídění věcí, které nám lidé z Dýšiny a okolí přinesli. Obě místnosti v přízemí na faře doslova praskaly ve švech a byly naplněné až po strop. Nejvíce bylo oblečení, bot, a různých hrnků, talířků a knih. Občas jsme našli i dost kuriózní předměty – např. vodní dýmku, výbavičku pro miminko ze 70. let minulého století nebo šicí stroj bez šlapky… V sobotu ráno jsme všechno vystěhovali na farní zahradu, opět trochu roztřídili, ocenili zboží a doufali, že odpoledne dorazí alespoň pár lidí. Jaké bylo naše překvapení, když kolem druhé hodiny se fara a farní zahrada začaly plnit koupěchtivými a zvědavými lidmi. Určitě k tomu přispěla i úžasná a vtipná reklama, kterou spáchali společně Brůčkovi a Dolejšovi. Po vstupu na farní zahradu obdrželi kupující puntík na čelo(tzv. třetí oko) a mohli se věnovat nákupu, ochutnávat indické placky a pečené šváby, odpočinout si v příjemné fair – trade kavárně, nechat se pomalovat henou, poslouchat příjemnou živou muziku, užít si vystoupení dvou indických tanečnic, které během jejich převlékací pauzy velmi fundovaně nahradil Petr Brůček svým podáním indického obřadního tance. Pro děti byl také připraven pestrý program plný různých netradičních her. Maminky pod vedením Marušky Peroutkové provozovaly recyklační dílnu z papíru.
A kdo už byl opravdu unaven nákupem, mohl si v klidu vychutnat výstavu obrazů plzeňských umělců v lodžii fary. Na závěr celého programu se pak na půdě kostela konala velmi zajímavá přednáška o putování Indií manželů Dolejšových. A co zboží které se neprodalo? A jsme opět u recyklace. Většinu oblečení , nádobí a hraček si odvezla Diakonie Broumov, něco dostala Poradna pro ženy v tísni a některé vydařené kousky bychom rádi zkusili prodat příští rok na již 3.ročníku Bazaru na faře. Za celý realizační tým děkujeme především Irence a Petrovi Brůčkovým, kteří jsou „mozkem“ celé akce, při které bylo získáno cca 18.000 kč, které budou použity na opravu kostela.
Alena Havelková

Už před několika měsíci se ke mně donesla církevním potrubím zpráva o bazaru, který se bude konat na faře v Dýšině v srpnu a že každá ruka a noha bude potřeba přiložit k dílu, aby dílo bylo dobré. To jsem ještě netušila, že u toho budu a jak hezké odpoledne prožiji. Bohu díky! Co rozhodlo? Podnětem pro mě byla večerní přednáška mladých manželů a promítání fotek na půdě kostela o svém pobytu v Indii.V této době jsem jedné slepé kamarádce četla v nemocnici knihu o bl. Matce Tereze a tak to krásně zapadlo do našeho dobrodružství při čtení knihy. Nazvaly jsme to samy pro sebe ,,výletem do
Indie“. A opravdu bazar na farní zahradě v indickém stylu, věci, které se na něm daly pořídit skoro zadarmo (cena se dala i usmlouvat), pečení indických placek s čočkou, indické tance, hudba, která doprovázela celé odpoledne, speciální čajovna a kafírna na faře, výstava obrazů. Vyžití měly i děti a večer slíbená přednáška o Indii na půdě kostela. Bylo tam tolik věcí a program plný, že jsem to všechno nestihla, ale viděla a odnesla jsem si to co jsem právě potřebovala. Co bylo pro mě to nejhodnotnější a co mě nejvíce potěšilo a zahřálo u srdce, bylo právě to co říkala Matka Tereza, že
nemusíme dělat velké věci, stačí dělat ty malé s velkou láskou. Udělat někomu radost není v běhu dějin nic převratného, ale každé lidské srdce má své dějiny a každý dotyk je v něm znát. Vidět tolik lidí na jednom místě a vidět, jak je jim spolu dobře je velká radost a také malý zázrak. Byl to docela neobyčejný bazar a také den. Domů se nám ani nechtělo a tak jsme rádi pomáhali se sklízením věcí až do noci. Druhý den byl po mši sv. velký výprodej věcí z bazaru, to co zbylo dostala charita pro pomoc druhým. Výtěžek z bazaru poslouží jako příspěvek na opravu kostela. A co na to celé říká kostel? Myslím, že má radost a velké díky posílá zvláště dvou manželům, které to celé napadlo a kteří našli odvahu a sílu to celé zorganizovat. Své slepé kamarádce v nemocnici jsem z ,,výletu do Indie“ dovezla krásné plyšové srdce, kterým si podkládá svou ochrnutou ruku a myslím, že i ona měla velikou radost, když jsem jí to celé vyprávěla. Bohu díky!
Lucie Vavrušková