Adventní duchovní obnova na Lomci

Lomec 12. – 14. 12. 2014 „I jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy“ (sv. František) Lomeček, jedno krásné mariánské poutní místo. Jak stojí na příjezdové ceduli, je označováno za srdce jižních Čech. Nachází se nedaleko města Vodňany. Ale zase ne tak blízko, aby nemohlo být jaksi „skryto“ před obvyklým ruchem obydlených vesnic a měst. Ticho, klid a lesy, to je to, co jeho areál obklopuje. Můžeme zde najít malý, trochu atypický barokní kostelík Jména Panny Marie a bývalý lovecký zámeček, který už řadu let slouží jako klášter pro kongregaci Šedých sester III. řádu sv. Františka. A na toto překrásné a klidné místo jsme byli pozváni i my, abychom zde prožili adventní duchovní obnovu. Zúčastnili jsme se jí plzeňští studenti a lidi z dýšinské farnosti. Téma obnovy znělo: Kvítky sv. Františka a promluvy otce Pavla byly inspirovány stejnojmennou sbírkou příběhů ze života svatého Františka a jeho bratří. Motiv byl, myslím, radostným překvapením pro mnohé z nás, protože odvaha, radikální chudoba a jednoduchost světce z Assisi je možná tím, co nám v tomto dnešním světě, snad i v nás samých, nějakým způsobem chybí… Program byl daný a přesto dobrovolný – společné slavení mší sv., adorace, křížová cesta, promluvy a mnoho dalšího… Důležité bylo, že nechyběl prostor pro svoji osobní modlitbu. Někdo chodil po venku a rozjímal v přírodě, jiný ve svém pokoji, další v klášterní kapli. Zamyšlení se nejen nad tématem a nad čteními z Písma svatého, ale potažmo i nad sebou, svými problémy, svým životem. Zkrátka a dobře, nejde souhrnně říci, jaká obnova byla nebo co v nás zanechala, neboť je to pro každého velmi individuální. Troufám si ale tvrdit, že pro nikoho to nebyl čas promarněný či zbytečný – a to už jen proto, že to byl čas strávený v uvědomění si Boží blízké přítomnosti a Jeho milosrdné lásky.
Kristýna Průšová