Postní duchovní obnova na Lomci - 22. - 24. 3. 2015

Fotky si prohlédněte ZDE. V pátek odpoledne jsme vyrazili společně vlakem z Plzně tam, kde se sbíhají všechny cesty světa → směr Lomec. Tedy ještě s malou přestupní stanicí v Číčenicích, kde nás vyzvedla sympatická sestřička řídící velký Volkswagen Transportér. Na Lomci se k nám přidali i ostatní, kteří dorazili po vlastní ose. Po ubytování zamířili všichni do kaple, kde byla od 19:00 úvodní mše sv. Zde nás se srdečným a povzbudivým úsměvem na tváři přivítal náš kněz Pavel Petrašovský. Po večeři jsme zahájili duchovní obnovu. Téma bylo velmi zajímavé: Eucharistie. Programem na sobotu se stalo i odvážné silentium, mlčení, které trvalo od rána až do večeře. Po nešporách jsme pak unaveni šli spát (nebo alespoň já). V sobotu se začínalo v 7:30 dobrovolnou adorací, kterou jsem si rozhodně nemohl nechat ujít. Poté následovaly ranní chvály a v jídelně další důležitá součást duchovního života - snídaně. Dopoledne se dvakrát vystřídala promluva s modlitbou. Zamýšleli jsme se nad třemi rovinami Eucharistie: oběť při mši svaté, svaté přijímání, přebývání před svatostánkem (adorace).
Myšlenkou, která mne nejvíce oslovila, je stav, ve kterém máme přijímat Eucharistii. Popisuje ho Žl 69,1-5. „Přijímám ji tehdy, když je má duše vyprahlá jako pavoučí síť. Je pro mne každodenním pokrmem, který nutně potřebuji, abych mohl žít.“ Soukromou modlitbu pak každý prožíval, kde chtěl. Někdo v kapli, jiný v pokoji, já šel třeba ven. Myslím, že vzhledem k nádhernému počasí tak učinilo mnoho účastníků.
Po obědě následovala křížová cesta venku, podél čtrnácti zastavení, která lemují cestu od kláštera ke hřbitovu. V 15:30 jsme se opět těšili do kaple, kde se konala mše sv. Pak do třetice promluva a modlitba.
Po ní jsem bohužel musel odjet domů, protože mě v neděli čekala náročná směna v práci. Přesto to byl krásně strávený čas a duchovní obohacení. Pociťuji velkou vděčnost, že jsem se spolu se studenty a dýšinskými farníky mohl této obnovy zúčastnit. Vytvořili jsme dobrou partu a rozhodně to stálo za to.
Jindra Chvojka