Říjnové setkání dětí na faře

Fotografie si můžete prohlédnout ZDE. V tomto podzimním měsíci jsme se opět sešli na krásné barokní faře v Dýšině. I když nás pár chybělo, každopádně jsme si to moc užili! O bohatý program se zasloužila Verča z Nadryb, která si pro nás připravila vyrábění palet a ježečků z přírodnin a i tematické draky z pěnového papíru. Legrace určitě nechyběla! Dominik s Honzou spolu bojovali o nejhezčího draka na špejli, Emička se Sylvinkou barvily dubové listy na modro, a Pavel? No, ten hlídal to, aby se nikdo nenudil J.
Vše jsme v klidu dovyráběli, a ti co chtěli zažít trochu toho dobrodružství, si spolu s Pavlem zašli zazvonit na zvon do kostela. Mezitím maminky ohřály oběd, který tentokrát nevyráběla paní Štajnerová, ale Verča Petrlíků ze Zruče. Jako vždy, se podávala tradiční červená omáčka s mletým masem, sýrem, a kečupem. Jelikož se před obědem nepodávaly ještě žádné dobroty, tak byli všichni hladoví, a všechno se snědlo (Někdo si i přidal, viď Dominiku!). Po obědě následoval „polední klid‘‘, kdy děti zalezly pod deky, a předčítala se pohádka. A to už zde byla tradiční netradiční stopovačka! Hurá ven! Při daleké cestě si všichni povídali, smáli se a hlavně plnili úkoly. Skončili jsme na hřišti, kde kluci také našli poklad se spoustou hraček a sladkostí! Ještě si každý stačil dát skvělou svačinku, a rychle, rychle na mši.
Přišli jsme právě včas. Zasedli jsme do lavic a Pavel zahájil přednes. Nebyla to taková ta mše, kde musíte být za každou cenu zticha. Byla to mše, kde se každý radoval, smál se, ale také přemýšlel o svém životě. Téma bylo: ,,Co je v životě nejdůležitější.‘‘ Děti seřadily věci od nejdůležitějšího po to méně důležité. Na prvním místě samozřejmě byla víra, potom rodina, manželství… Až na posledním místě byly peníze, auto a mobil. Ano nějaké peníze potřebujeme, abychom neskončili pod mostem. I mobil se nám může hodit, ale na co mít těch aut hned pět? A nejlepší mobil? Zkráceně řečeno je to k ničemu. Auto vás nepohladí po vlasech. Mobil vám neřekne: „To nevadí. Zkusíš to příští rok.‘‘ Když se nedostanete na vysněnou školu. Myslím si, že je to hezké zakončení dne. Už se těším na příští tábor!
A co vy? Co je pro vás v životě nejdůležitější? (Žofie Peroutková - 13 let)