Duchovní obnova na Lomečku

Fotografie si můžete prohlédnout ZDE. Dne 19. 4. 2013 v pátek odpoledne vyrazilo deset lidí z dýšinské farnosti s otcem Pavlem na již šestou duchovní obnovu a známé poutní místo Lomec v jižních Čechách. Počasí nám moc nepřálo, ale již v neděli krásně svítilo sluníčko. Na podobné duchovní obnově jsem byla již popáté, ale tato byla pro mě nejhezčí, s klidem v srdci, tichem a Boží láskou, která se zde dotýká každého živého tvora na každém krůčku. Otec Pavel nám připravil bohatý program s promyšlenými promluvami. V pátek jsme si např. povídali o ctnostech a neřestech. V sobotu byly na programu božské ctnosti: víra, naděje a láska. Vybrala jsem z toho: mít naději jako kotvu. Když např. loď pluje po moři a nechce, aby ji vítr odtáhl do neznámých končin, zakotví. Pokud jsem to dobře pochopila: loď, která pluje po moři, jsme my lidé plující životem. Aby loď neodplula do neznámých končin, zakotví. Abychom se v životě neztratili, zakotvíme my v Bohu a s ním snadněji doplujeme k cíli zvanému „smrt“, ale Bůh nám daruje naději na život věčný v nebi.
Také jsme se pomodlili cestu světla, kterou se od letošního jara můžeme modlit i u nás v Dýšině u nových obrázků na hřbitově. Při večerní sobotní konferenci se k daným tématům a prožitkům někteří z nás velice zajímavě vyjádřili. Po nedělní mši sv., kterou tentokrát někteří nás prožili v pohádkově krásném kostelíčku Panny Marie a ostatní v kapli šedých sester s otcem Pavlem, následovala poslední promluva o modlitbě, oběd a nakonec společná fotografie u „Lípy naděje“ z r. 1750.
Poté jsme se rozloučili a děkovali sestrám za jejich milé přijetí a stravu. Věřím, že všichni odjížděli domů s radostí a klidem v srdci.
Lenka Fialová