Kostel Nejsv. Trojice a sv. Šimona a Judy v Dýšině

Kostel Nejsvětější trojice a sv. apoštolů Šimona a Judy Tadeáše v Dýšině je poprvé připomínán r. 1328, kdy byl vysvěcen pražským světícím biskupem Přibyslavem. Tato původní gotická stavba byla roku 1696 v lodi přestavěna barokně a na západním průčelí přistavěna dvojice věží.
Z původní stavby se však zachovalo gotické presbyterium sklenuté křížovou klenbou s hruškovitými žebry a mohutný triumfální oblouk, okosený a vyžlabený, dělící kněžiště od lodi. Ta je sklenuta valenou klenbou se stýkajícími se lunetami na vestavěné pilíře. Sakristie je sklenuta křížovou klenbou s klínovými žebry.
Hlavní raně barokní oltář kostela je z roku 1666, v 18.stol. doplněný a v 19. stol. opravený. V jeho necitelně vymalované nice je umístěna barokní replika pozdně gotické Panny Marie s Ježíškem z roku 1723. Do nástavce hlavního oltáře je zasazen obraz Nejsvětější Trojice z roku 1851 od plzeňského malíře Jana Herzoga. Po jeho stranách stály ve 2 patrech 4 sochy andělů, které z kostela zmizely v 80. letech. Po stranách oltáře stojí kopie původních pozdně gotických soch světců Šimona a Judy Tadeáše, které pro oltář roku 2001 vyřezal mistr Miroslav Binko z Dýšiny. Originály se staly sbírkovými předměty Diecézního muzea v Plzni. Nad brankami bývaly umístěny sochy sv. apoštolů Petra a Pavla, které však v 80. letech z kostela zmizely, neznámo kam.
Kamenná křtitelnice pochází z r. 1669. Na jejím novém dřevěném víku byla umístěna patrně pozdně barokní dřevěná soška sv. Jana Křtitele, zcizená při jedné z několika krádeží, jimž byl kostel po roce 1989 vystaven.
V severní stěně presbytáře je pozdně gotický sanktuář na okoseném piliřku. V sanktuáři se nachází obraz Ecce Homo ze 16. stol. (tempera na dřevě). Na sanktuáři bývala soška Ukřižovaného z doby kolem poloviny 18. stol., jehož krev chytá do kalichu andílek. Soška zmizela neznámo kam.
Boční oltář sv. Barbory je z r. 1722; obrazy světice a Svaté Rodiny v nástavci byly přemalovány r.1851 Janem Herzogem. Oltář sv. Jana Nepomuckého z r. 1710 nese obraz světce a reliéf Madony v nástavci. Barokní kazatelna zdobená akantem a vrypovnou páskou pochází z r. 1723.
Roku 1924 byl při nevhodné stavební úpravě kostela zabílen v presbyteriu starobylý nápis týkající se zasvěcení, který zněl: Ecclesia heac consecrata est anno MCCCXXVIII a venerabili Patre fratre Pr….islao Episcopo Saradonesi in honorem S.S. Trinitatis et ss. apostol….onis et Judae die XV. Martii. (Tento kostel byl vysvěcen roku 1328 ctihodným otcem fr. Přibyslavem, biskupem saradoneským, ke cti Nejsv. Trojice a sv. apoštolů Šimona a Judy dne 15. března)
Barokní intarzované lavice z 18. stol. byly z kostela odstraněny v 70. letech. Připomínají je už jen intarzované dveře spojující sakristii s kněžištěm a intarzovaná lavice s mohutným čelem, umístěná na jižní straně kněžiště, v současné době vysedávaná lektory kostela.
Na severní straně vítězného oblouku je umístěna dřevěná kalvárie v 1. pol. 18. stol.; v 70. letech byly sochy apoštola Jana a Panny Marie nešetrně natřeny křilavými emailovými barvami.
V sakristii je umístěna barokní jednoduchá kredenc ze 17.stol.
Replika parléřovské sochy sv. Václava, umístěná dnes nad postranním vchodem do kostela, byla do kostela obstarána farářem P. Františkem Jílkem za nacistické okupace, jako morální posila věřících v tehdejších těžkých dobách.
Varhany jsou z třicátých let 20.stol.
Poslední větší stavební úprava kostela proběhla v roce 1971, další, rozsahem menší, r. 1999 a 2003.