Lednové setkání dětí na faře

Fotky si prohlédněte ZDE. O mnohém, co se na faře v sobotu 18. 1. odehrávalo, napoví básnička Lindy Weissarové: Ze včelího vosku plátky / Knoty, nůžky, žádné hádky / Roztavíme trochu fénem / Umíme to, v tom my vedem. / Zarolujem roličku / Zdobíme jen chviličku / A pak se už pochlubíme / Jak krásné svíčky vyrobíme. / Žlutá, čevená i bílá / Každému je svíčka milá / Až je doma zapálíme / Vzpomenem na krásné chvíle. // Vyráběly se opravdové svíčky, které je možné zapálit a hoří opravdovým plamenem! Knot se roloval do plátů včelího vosku nebo se musel vosk roztavit na kamnech a nalít do plastových válečků s připraveným knotem uprostřed. Byla to dobrá zábava (nebo jak by řekl Dominik: bylo to epický). Před obědem jsme v kapličce na faře slavili mši sv. Po stravě duchovní strava tělesná: těstovinové vrtule a červená omáčka s pravými kousky rajčat!
Venku bylo krásných lednových sedm nad nulou, nic nám tedy nebránilo vyběhnout ven. Cestou na hřiště jsme soutěžili v mnoha hrách: komu se dál dokutálí míč na kroutící se cestičce, kdo dokáže otočen zády zasáhnout šiškou lávku na rybníčku, kdo dokáže zahnat slepici do kruhu z lana. Poslední soutěž skončila neslavně: zásahem rozzlobeného majitele slepic, ale ani to nám náladu nekazilo.
Na hřišti se všichni, kdo měli ruce (což byli všichni), přetahovali o lano a soutěžili jsme, kdo dokáže déle viset pověšený za ruce. Suverénně vyhrála Hedvika Ringelhanová a porazila i mnohem starší kluky. Pak jsme házeli míč na střechu altánku, aby odrazem o jinou střechu dopadl do určeného cíle.
Bylo toho zkrátka dost a bylo to hezké.