Subscribe to RSS - Pro zamyšlení

Pro zamyšlení

První adventní
Z vánočky je možné jíst pouze rozinky, ale pokud se vás sejde víc u jedné tak se nenajíte, hlad zůstává a může se připojit i nepřátelský pohled na spolustolovníky, že z toho mála ještě Vám ujídají. Z adventní doby je možné také jen uždibávat, vybírat si a zlobit se na okolí, že mě omezuje, nepřeje mi nebo mi něco vytýká. Jsou nám nabízeny od Otce v adventu řádné i mimořádné nabídky, nepodceňujme ty řádné.
Hezký advent. Libor

Ohlédnutí za poutí a jarmarkem

Napsal uživatel Pavla Kalousová dne 6. Červenec 2019 - 20:46.

Poutní veselí se rozběhlo už v pátek, kdy nás navšívil spolek 344 01 z Domažlic který nám společně s P. Liborem předvedl hru o Kozinovi. Přátelské komorní prostředí na farní zahradě bylo ještě obohaceno právě naraženým sudem a Jendou jakožto výčepním. Dojmy ze hry a ze společného setkání doznívaly až do pozdního večera a poslední skupinka se rozcházela až po desátě hodině.
Na nedělní poutní mši nám přijel kazatel P.Robert.
Během dopoledne už probíhaly čilé přípravy na jarmark. Každý kdo mohl, pomáhal.

Postní zamyšlení

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 26. Únor 2012 - 6:48.

Na začátku postní doby kněz uděluje popelec. Označí lidem popelem čelo a pronáší u toho: „Obrať se a věř evangeliu“ nebo „Pomni, že prach jsi a v prach se navrátíš“ Popel je symbolem pomíjivosti. Je to zbytek kdysi živé hmoty, zbytek, z něhož už se nedá udělat nic. Romano Guardini ve své knize O posvátných znameních píše: Mluví se o mém zániku, když mě kněz na počátku postu dělá znamení kříže na čelo popelem z kdysi svěže zelených ratolestí od loňské Květné neděle. Všechno se změní v popel. Můj dům, můj oděv, nářadí a peníze; les, pole i louka. Pes, který mne provází, i zvíře ve stáji.

Vánoční zamyšlení

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 24. Prosinec 2011 - 6:22.

Ve své knize Holoubek popisuje Jindřich Šimon Baar, jak se hlavní postava jeho románu, starý farář v Třešticích, rozhodl vyřezat pro svůj kostel nový betlém. Když byl s dílem hotov a figurky o Vánocích už stály v kostele, navštívil jej pan vikář a poté, co zhlédl betlém, se na faráře obořil: „Jsem opravdu překvapen a odpusťte, musím říci, velice trapně a nemile překvapen vaším betlémem. Ba víc, jsem přímo pohoršen, to je hotové rouhání, co jste se odvážil pod jménem jeslí postavit do kostela. Ten dědek v selském kožichu stojí tam jako svatý Josef.

Dušičkové zamyšlení

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 29. Říjen 2011 - 10:24.

S prvními dny v listopadu nastane pozoruhodný jev: nejfrekventovanější místo v obci se stává hřbitov. Moc rád chodím v tento čas potmě zavírat kostel, protože jeho okolí je rozzářeno stovkami mihotajících se plamínků svíček na hrobech. Dušičky jsou zvláštními svátky: snad jedinými, které jsou obecně uznávané celou společností a nehodí se k nim ani ohňostroj, ani otevřené šampaňské, ani stoly prohýbající se pod čtyřmi chody, ani zábavný pořad v televizi. Vedou naopak rok co rok ke ztišení, k otázkám nebo snad i k nesmělým pokusům o modlitbu za zesnulé.

Bouřka na táboře

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 6. Září 2011 - 10:09.

O prázdninách jsem se na několik dní uchýlil do skautského tábora. Luxusně zařízenou dýšinskou faru, která se může pyšnit takovým komfortem, jako je splachovací záchod, elektrika a tekoucí voda, jsem vyměnil za stan na louce tři kilometry od nejbližší vesnice.

Dva poutníci

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 26. Červen 2011 - 2:04.

Jeden příběh, který byl vymyšlen proto, aby v něm byla zašifrována moudrá myšlenka, vypráví toto: Dva pocestní putovali v zimě po úzké stezce do svého cíle. Po všech útrapách, které prožili, se ke všemu strhla prudká sněhová bouře. V rozvířeném sněhu nebylo vidět na krok a téměř po paměti a s nemalými obtížemi postupovali dál. Náhle kdesi pod sebou zaslechli slabé sténání a volání o pomoc. Někdo spadl do srázu pod cestou a zřejmě byl na pokraji života. „Nedá se nic dělat,“ řekl první poutník, „kdybychom se mu snažili pomoci, v tomto počasí zahyne on i my.

Betlémské mnišky

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 3. Červen 2011 - 11:31.

Na začátku února jsem společně s dalšími čtyřmi lidmi vyrazil na dovolenou do rakouského kláštera betlémských mnišek. Před svým odjezdem jsem o nich věděl jen to, že tento řád byl založen ve Francii poměrně nedávno, v polovině 20. stol, že se v něm neobvykle snoubí poustevnická tradice kartuziánského řádu a láska k východním formám křesťanství: v jejich zpěvech, liturgii a ve všudypřítomných nádherných ikonách je zřetelně vidět vliv pravoslavné spirituality.

České vesnice v Rumunsku

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 3. Červen 2011 - 10:38.

V srpnu 2010 podnikla dýšinská farnost týdenní autobusový výjezd do Rumunska. Zde, v oblasti Banátu, se nachází několik českých vesnic, které jsou původním domovem asi poloviny dýšinských farníků. Jejich předkové přišli z Čech do Rumunska na začátku 19. století a přinesli sem českou řeč i kulturu, která se zde udržela až dodnes.

Kostel a církev

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 3. Červen 2011 - 10:20.

V mnoha jazycích existuje stejný výraz pro „kostel“ i pro „církev“. Angličan řekne „church“, Němec „Kirche“, Rus „cerkev“, Polák „kościół“ a musíte si vybrat, jestli tím myslí kostel, nebo společenství lidí, kteří do něj chodí.

Co se děje za kostelními zdmi o Velikonocích?

Napsal uživatel Pavel Petrašovský dne 12. Duben 2011 - 14:44.

Následující článek byl napsán pro dýšinský Obecní zpravodaj v dubnu 2011.
Pokud by někdo ze čtenářů Zpravodaje rád věděl, co se odehrává v kostele o Velikonocích, rád posloužím následujícím krátkým pohledem za chrámové zdi: