Linoryt na faře - 7. 3. 2015

Fotky si prohlédněte ZDE. S touhou dostat se sobotního dopoledne pod povrch věcí jsme ryli. Snad pro potřebu urvat ze světa ještě o něco víc krásy, nebo jen pro chuť trochu víc manuálně žít. Technika linorytu nabízí mnoho a stačí k ní málo. A pak ještě dobrý průvodce tímhle dloubavým světem. Toho jsme taky měli. Talentovaná výtvarnice Marta Červáková pevně nad námi bděla a po celou dobu neztratila nic ze své laskavosti ani trpělivosti - ba to už je na světě skoro dvakrát, neboť čeká miminko. V rámci celé skupiny se potvrdilo, jak jen že je společnost a církev pestrá. Úsilím nás všech bylo odrýt pryč z lina ty části obrázku, které se pak na papír neobtisknou – a tím se dostat k liniím a plochám, který samotný obraz utvářejí. A přece z toho ve výsledku mohl vzniknout např. sv. Václav i okno fary. Naše linorytectví nepůsobilo jako věc pro perfekcionisty, obrázky tvářili se ohmataně jako požehnaně používané dřevěné madlo; navíc sem tam přiznávali rytecké přehmaty. A snad právě díky tomu byly tak přívětivé, bez strachu z dokonalosti.
Samotný tisk ale trochu obrátil karty. Práce s vlhčeným papírem, který je záhodno příliš neopatlat - zároveň ale máte ruce od tiskařské barvy, která si při pohybu válečku pomlaskává. Přesto se třeba Vašík brzy dopracoval k velké zručnosti a vytvářel výtisky pro několik dalších rytců.
Dělat linoryt je poctivá práce, jak se ukázalo, protože nám řádně vyhládlo. Tak jsme poslali pro špagety a nezapomněly ohřát ani červenou omáčku. S díky jsme odcházeli z fary sytí, možná i na duši.
Maruška Klimecká